Začni blogovat

Myšlenky okolo mě volně plynou. Nemám náladu je nějakým způsobem využít. Jsem otrávená ze života a i přes to mě baví ten život žít i s tou nechutí. Občas se to neobejde bez následků, slzy tečou volně po tvářích a nejdou zadržet. Jste jako ve vězení a vaše pocity opouštějí klícku, i přes to, že vaše tělo zůstává uvnitř, ale jen na malou chvíli, déle totiž ta chvíle netrvá. Pak se život vrátí zpátky do svých kolejí. Chvilku nahoře a chvíli padám dolů směrem ke dnu, nejde to zastavit. Člověk to může potlačovat alkoholem nebo cigaretami, aby si navodil falešný pocit uvolnění a štěstí, ale nikdy to není napořád. Cítím jak se mi pod rukama pomalu bourá křehký domeček z karet. Čas, ztracený při jeho pečlivém skládání na sebe, přijde nazmar. Můžeme začít znovu.

Mluv dál, protože já stále poslouchám, co mi chceš povědět. Jak dlouho jsi ochoten poslouchat ty?

Jedna cigareta.. dvě cigarety .. tři cigarety .. jak dlouho mě necháš se takhle zabíjet kvůli ničemu? Nechuť k životu se obrátí k chuti do života až na samém konci, až si uvědomíme, že chceme žít.

Den za dnem se nechám pomalu vysávat cigaretovým kouřem, dokud se mi nevrátí chuť do života. Pak ji ztratím a opět v cigaretách nebo alkoholu hledám smysl mého žití. Další den přichází, jaký mam já cíl? To zatím nevím, nech mě si potáhnout z cigarety... ano už vím, bude ze mě bloger!