Granát slunečnic

Každé ráno se probouzím s obtíží. Káva by mi měla pomáhat, ale spíše mi ubližuje. Ranní cigareta už není to co bývala, potřebuji tak 3. Vše se mi bortí v rukou a já mám pocit, že je vše má vina.

Jsem zlý člověk? Nemůže to vlastně nikdo vědět, když mě pořádně nezná nikdo. Má přehnaná sebekritika ale mluví o opaku. Proč by se měl člověk v jednom kuse trápit nad svou existencí na tomto světě?

Přílišné přemýšlení nad důvodem mého žití na tomto světě nemá konce, na rozdíl od krabičky cigaret, která se každý okamžikem loučí s další a další cigaretou. Nikdy jsem si nepřipadala jako umělec. Malba a kreslení nic moc, zpěv nebo hra na hudební nástroj nepřichází ani k úvahu. Jak mám tedy světu ukázat svou přecitlivělou, už zahořklou, uměleckou duši?

Jak někomu popsat duši plnou umění?