Chmurný začátek října 2018

Už je to nějaká doba. Vlastně je to nějakých 7 měsíců od mého posledního příspěvku. Myslím, že to ani nikoho neštve. Každopádně mám opět chmurnou náladu. Řekla bych snad, že je zde častěji než bych já sama chtěla. Prostě tady je.

Chmurná nálada na mne padla, když jsem zapisovala další zápisek, po pár měsících, do mého deníku. Prolistovala jsem staré stránky a začetla se. Ano byla to chyba jako trám, vím to. I tak, bych ráda zde přidala malý kousek toho, co jsem si do svého deníku zapisovala po dobu 15 měsíců.

Všechno, co mi říkáš je můj jeden velkej vesmír, už si vlastně nevzpomínám, kdy jsem měla na duši naposledy mír. (1.7. 2017)

Nechal jsi mou duši pomalu umírat, zažít bolest jako ještě nikdy. Stále to bolí. Kolik duší jsi kvůli sobě přiměl umřít? (10.8. 2017)

Mám pocit, že si vypláču duši. Když už nemůžu ani břečet, je to ještě horší. Pak už mě trápí jen mé myšlenky. Žerou mě zaživa. (21.6.2018)

Svůj život už neovládám já, vláčí mne sebou jako rozbouřená veliká řeka. Nikdo neslyší můj křik a volání o pomoc. Plíce mám naplněny vodou, ale já stále neumírám. Stále žiji. Má naděje ale umírá díky bodavé bolesti v hrudníku. Nemohu dýchat. (7.10. 2018)

Svou chmurnou náladu se snažím nechat odplout na vlně hezkých vzpomínek z posledního školního výletu ve druháku. Těžko říct, jestli to zabere na nějakou delší dobu, ale budu se snažit. Už jen pár fotek z našeho výletničení, kdy jsme navštívili Kroměřížské zahrady.

 Svůj opět chmurný článek zakončím asi slibem, že to příště bude lepší. Příště už bude pozitivní článek, plný nápadů do budoucnosti atd.

Nebo alespoň v to doufám.

Bye