Začíná zima 2018
Už jsem ze skříně vzala na procházku i zimní bundu, čepici a rukavice.Viděla jsem první sníh a dost nepříjemně jsem promrzla při rozsvícení stromečku na náměstí. Ano zima mi byla, zima mi je pořád. Přijde mi, že jsem promrzla tak, že tu zimu cítím i když mám na sobě přes tunu teplého oblečení. Začala jsem více posedávat doma, přestal mne zajímat svět venku. Všechno důležité jsem měla doma a tak jsem neměla důvod zůstávat delší dobu mimo domov. Nechtěla jsem. Pár zážitků bych tu ale chtěla zapsat.
Ten den, kdy poprvé sněžilo si pamatuji docela dobře. Když jsem odcházela ze školy tak bylo takové příjemné bezvětří. Se spolužačkou jsme se bavily, kdy napadne první sníh, jestli tedy vůbec napadne. Studený vítr nás neobtěžoval. Během jízdy jsme si začínaly všímat nepatrných vloček, které se snažily dobít skrz sklo oken našeho autobusu. Nebylo jich mnoho, neočekávaly jsme ani metrové závěje a tak dále. Při výstupu z autobusu začínaly vločky sílit. Byly větší, načechranější. Zkoušely jsme je chytat do dlaní, jakobychom už dávno nevěděly, že je tím zahubíme. Než jsem došla domu tak se na mne ten sníh už rovnou nalepil, řekla bych, že jsem byla snad první sněhulák letošní zimy.
Dva dny zpět se na náměstí jednoho města konalo rozsvícení vánočního stromečku. Doufala jsem, že nachytám aspoň trochu vánoční atmosféru, dám si vánoční punč a budu se svými přáteli, tak jak by to mělo být o Vánocích. Všichni jsme si to představovali strašně růžově, dokonce i já jsem doufala v přenádherný pocit. Dopadlo to tak, že jsem tam dorazili až po nějakých 10 minutách, co měl být prvně rozsvícen. Malé náměstí nám nedovolilo se moc pohybovat a tak jsme byli všichni téměř nalepení na sebe. Nešlo se hnout a pohled na vánoční stromeček nebyl jako ten, který jsme natěšení očekávali. Všichni jsme se shodli na tom, že bude lepší odejít. To zima nebyla ještě tak nepříjemná, ale ta co přišla později? Když jsme seděli na lavičce u řeky a zahřívaly nás dvě flašky rumu? Cítila jsem, jak mě chlad přímo trhá na kusy, už to byla bolest, kterou jsem už dále nedokázala snášet a proto jsem zamířila ke kamarádce na byt. Trvalo mi zhruba dvě hodinky, než jsem dosáhla teploty normálního a zdravého člověka. Radiátor skoro umíral, jak moc jsem ho donutila hřát a i to mi bylo málo.
Dva dny zpět se na náměstí jednoho města konalo rozsvícení vánočního stromečku. Doufala jsem, že nachytám aspoň trochu vánoční atmosféru, dám si vánoční punč a budu se svými přáteli, tak jak by to mělo být o Vánocích. Všichni jsme si to představovali strašně růžově, dokonce i já jsem doufala v přenádherný pocit. Dopadlo to tak, že jsem tam dorazili až po nějakých 10 minutách, co měl být prvně rozsvícen. Malé náměstí nám nedovolilo se moc pohybovat a tak jsme byli všichni téměř nalepení na sebe. Nešlo se hnout a pohled na vánoční stromeček nebyl jako ten, který jsme natěšení očekávali. Všichni jsme se shodli na tom, že bude lepší odejít. To zima nebyla ještě tak nepříjemná, ale ta co přišla později? Když jsme seděli na lavičce u řeky a zahřívaly nás dvě flašky rumu? Cítila jsem, jak mě chlad přímo trhá na kusy, už to byla bolest, kterou jsem už dále nedokázala snášet a proto jsem zamířila ke kamarádce na byt. Trvalo mi zhruba dvě hodinky, než jsem dosáhla teploty normálního a zdravého člověka. Radiátor skoro umíral, jak moc jsem ho donutila hřát a i to mi bylo málo.
Měla bych určitě napsat i něco, co mi od posledního článku udělalo radost. Jsou to maličkosti, ale ty jsou pro nás přeci jen tak moc důležité a málo kdo si to dokáže připustit.
Spolužačka, kterou docela dost obdivuji kvůli tomu, že tancovala, je chytrá, moc hezká a má takový ten všeobecný přehled. Prostě diskuze s ní je vždycky o něčem zajímavém a nebo se prostě obě moc nasmějeme. No a jedná se o to, že mě včera překvapila s hromádkou oblečení a se slovy, ,,Jestli něco z toho budeš chtít a bude ti to dobré, tak si to vezmi, aspoň mi to nebude sedět ve skříni,". Hodně mě s tím šokovala, protože jsem si nikdy nepřišla hubená tak, aby mi byly dobré její věci. Hodně mě to potěšilo a většinu těch věcí jsem si odnesla a budu je využívat. Slíbila jsem ji za to nějakou maličkost.
Spolužačka, kterou docela dost obdivuji kvůli tomu, že tancovala, je chytrá, moc hezká a má takový ten všeobecný přehled. Prostě diskuze s ní je vždycky o něčem zajímavém a nebo se prostě obě moc nasmějeme. No a jedná se o to, že mě včera překvapila s hromádkou oblečení a se slovy, ,,Jestli něco z toho budeš chtít a bude ti to dobré, tak si to vezmi, aspoň mi to nebude sedět ve skříni,". Hodně mě s tím šokovala, protože jsem si nikdy nepřišla hubená tak, aby mi byly dobré její věci. Hodně mě to potěšilo a většinu těch věcí jsem si odnesla a budu je využívat. Slíbila jsem ji za to nějakou maličkost.
To je pro dnešek asi vše. Takový nezajímavý článek o mém životě.
Bye~
Komentáře
Okomentovat