Můj konec října 2019

Zdravím!

 Abych byla upřímná, tak na psaní článku nemám vůbec čas. Měla bych dělat naprosto jiné a mnohem důležitější věci než opět prokrastinovat. Zítra ráno odjíždím na svou poslední povinnou praxi do Luhačovic (ano, před rokem jsem byla na stejném místě) a místo balení potřebných věcí na 14 dní, raději sedím a píšu článek, který mi dozajista nic do života nepřidá, možná se mi tím jen uleví.

 Svůj čas momentálně tedy trávím děláním všeho možného. Nejvíc času jsem ztratila u sledování Stranger Things, povídání si s kočkou, kreslením si do deníčku a popíjením čaje u babičky. Proč by ne, času je přeci spousta, že?

 Ani nevím o čem tento článek vlastně bude, prostě a jednoduše jen vypsání mých myšlenek a strachu před praxi. 14 dní budu mimo domov, mimo své útočiště. Budu se muset setkávat se spoustou lidí, které neznám a nocovat budu v pokoji se 3 spolužačkami. Jak šťastná může ještě introvertova duše být za těchto podmínek? 

 Jsem z toho všeho tak unavená. Změna času, podzimní lenost a chmurná nálada, praxe, spoustu testů ve škole, mám pocit, že začínám bláznit z toho, že nevím, kde mi hlava stojí. Ale vysvětlete to učitelům, když máte tento školní rok maturovat a dělat přijímačky na vysokou a jste vyklepaní vejít teprve do autobusu.

Možná jsem to nikdy nezmiňovala mám strach z delší jízdy autobusem (od nějakých 20 minut a dál). Necitím se v nich dobře, nechci v nich sedět déle než musím a nedokážu se v nich soustředit na nic jiného než úprk. Jako na potvoru jezdím každý den dohromady kolem hodiny a půl autobusem do školy a zpátky. Nic lepšího jsem si nemohla vymyslet.

 Upřímně? Můj život je jeden velký chaos, tenhle článek je jeden velký chaos, tenhle blog je obrovský hurikán chaosů. A v mé hlavě je těch hurikánů také několik. Většina z nich se mi v mé hlavě objevila hned po špatné zkušenosti s látkou THC, kdy míchání ji s alkoholickým nápojem může být občas risk. Ale na toto téma bych se ráda otevřela, až se s tím vyrovnám. Stále po roce na to nejsem úplně připravena myslet a předat to veřejnosti. Ale snad se jednou odhodlám.

To bude pro dnešek asi vše. Trochu se mi povedlo se otevřít, alespoň o kousíček. Každý krok se počítá.

Bye~~