Zaháním chmurné nálady podzimu 2019

Zdravím!

Jsem zase zpět ze své poslední praxe! (Přikládám odkaz na místo konání praxe, kdyby někdo nevěděl). Poslední článek jsem psala těsně před tím, než jsem odjela, jenže bych se i po tak krátké chvíli potřebovala vypsat, zamyslet se nad tím, co se mi v životě děje a vypustit to ven. Zavřít notebook s vyvětranou hlavou a klidem na duši, ano, to bych si moc přála. 

Chtěla bych si tady tak shrnout své zážitky, zkušenosti a nebo prostě jen skvělé momenty z praxe, tak jako minulý rok. Byla jsem s tím článkem velice spokojená, jelikož mám možnost si vzpomenout i na to dobré a teď si o tom můžu počíst a na to zlé si ani nevzpomenu. Jelikož se mi od rána dějí né moc pěkné věci, takže mám spíše chmurnou náladu a tak jsem si pustila jemné tóny pián a mohu začít psát.

  

1. Ubytování - je to první věc, kterou bych chtěla zmínit. Minulý rok jsme se 4 holky mačkaly v takovém maličkatém pokojíčku. Nebylo pořádně kde si na těch 14 dní vybalit, takže jsme do skříní daly pouze ty nejdůležitější věci,které se nesměly pokrčit nebo zašpinit. Letos jsme dostaly pokojík, který byl dvakrát tak velký jako ten minulý, velké okno, dvě veliké skříně, televize, stůl a židle. Byly jsme strašně šťastné, protože už si bylo kam naskládat věci, kde si vybalit nezbytné věci atd. To jsme ještě netušily, že tam, kde bylo místo, tak všude ho obsadilo jídlo, talíře, láhve od pití a tak, takže opět 0% místa na žití. 
2. Wellness - praxi jsem vykonávala úplně v jiném patře než mé spolužačky, byla jsem o patro níže, takže jsem vlastně byla mimo veškeré jejich dění a působení. Svým způsobem jsem si to přála,nechtěla jsem se potkávat s lidmi, které jsem poznala před rokem, chtěla jsem mít svůj klid. V těchto místnostech hrála nepřetržitě klidná a meditační hudba, muselo být všude ticho a klid. Má introvertní duše jásala každým dnem víc, mohla jsem si tam vytřídit myšlenky a "uklidit" si ve svém životě. Pak jsem začala přicházet na to, že je tam na mě příšerné vedro, že div jsem se nerozpustila při tom uklízení. Navíc jsem přišla do styku s mnoha saponáty a na rukou se mi zhoršil můj atopický ekzém. Díkybohu to nebylo až takové extrémní.
3.  Večerní posezení - s jednou spolužačkou jsme si pravidelně večer chodívaly sednout kousek od našeho ubytování na lavičku. Posedávaly jsme a povídaly si o životě, co nás ten den potkalo atd. Za ten den se nám nahromadila spousta témat,které jsme mohly probírat. I když venku byla extrémní kosa, tak nám to nevadilo, v tu chvíli jsme na to prostě tak nemyslely. Asi proto jsme se vrátily a všechny popotahujeme rýmu a klepeme kosu. Nevadíí
4.  Poslední večer - ten poslední den, jsme 3 pracovaly ranní směnu a ta čtvrtá šla až na odpoledne, tedy jsme na tu čtvrtou stále čekaly, že pojedeme až druhý den. Chudák, byla z toho celá nešťastná, protože my se vrátily a ona stále čekala až nadejde těch 15:30 a bude třeba jít do práce. Jedna z nás už odjela domů hned po práci a tak jsme zůstaly jen tři. Přemýšlely jsme, jak té poslední udělat příjemný večer, aby nebyla tak smutná z toho, že musela být v práci. Koupili jsme láhev vína, pomazánku, bagetky a přichystaly romantické lože. Čekaly jsme už jen na to, kdy přijde. V tu chvíli nás napadla naprostá šílenost. Zajdeme do wellness pro svíčky a uděláme ještě větší romantiku! Člověk si řekne proč by ne, ale z tohoto večerního dobrodružství se stala ultimátně tajná mise. Nesměl se nikdo dozvědět, že něco pro naší spolužačku chystáme, že se něco děje.Samozřejmě jsme po cestě zpět vrazily do F&B managera. Svíčky jsme tedy nakonec ulovily, rozsvítily a čekaly opět až dojde náš "oslavenec" (i když ve skutečnosti nikdo nic neslavil). Byla opravdu nadšená jako blecha, takže i my jsme byly spokojené. Pak už jsme jen spokojeně pily víno, smály se u televize a šly pozdě spát. 
5.  Příjezd domů - na tuto chvíli jsem se těšila celých těch 10 dní. Nejvíce na svojí postel, klid, dobré jídlo a mou kočku. Neznala jsem většího štěstí než se po nějaké době vrátit unavená domů.

 Nezařadila jsem tam krátké příhody, jako když jsme chodívaly na teplé lázeňské oplatky (jablko se skořicí). Když jsme poslouchaly koledy a měly neskutečně vánoční náladu, div jsme nezačaly probírat, co komu koupíme pod stromeček. Před odjezdový wellness odpočinek. Celých 10 dní jsem si to tam uklízela, abych se tam 11. den mohla jít zrelaxovat. Dále poslouchat jednoho velice zajímavého muže při saunovém rituálu. Nebo když jsme poslední den byly na skvělý oběd na kolonádě (můj bankovní účet pláče ještě teď).

Spoustu skvělých zážitků jsem sem samozřejmě nevypsala, buď si je už nepamatuju a nebo chci aby zůstaly pouze v mé paměti, jelikož si jích natolik cením, že je nepotřebuji nikomu povídat. 

Samozřejmě by to nebyl můj život kdyby se mi i zde nepřihodilo pár věcí, na které nebudu s láskou vzpomínat ani omylem. Ale to k životu patří.

neprofesionální fotka, na které není skoro nic vidět, ale ten pocit z toho večera cítím i teď

s pozdravem Máňa Áňa~~~