Má kočka slaví narozeniny!

Zdravím vás!

Pokud jste klikli na tento článek, jistě vás zajímá k čemu je tento článek dobrý? Nebo co se v něm vlastně můžete dozvědět? Abych byla upřímná tak dohromady není téměř nijak důležitý pro vás čtenáře. Neprozradím vám v tomto článku, jak se starat o svou kočku, ani vám zde nepopíši, jaká kočka by se hodila pro jaké znamení horoskopu a podobné informace. To zde opravdu nehledejte, nejsem odborník.

Nejprve bych vás asi měla seznámit se svým malinkým uzlíkem štěstí a lásky. Momentálně můj život lepší už skoro 4 roky a já jsem jí za to nesmírně vděčná. Ano, já vím, že si tento text nebude moct nikdy přečíst. Kráčí mi zde o ten pocit, že dokáži své myšlenky upřít jejím směrem. Že dokáži pochopit, jak moc je pro mne její společnost důležitá. Lidé by opravdu neměli být sami. Ať už vám společnost dělá pes, kočka nebo klokan, měli by jsme pochopit, že jejich společnost nás dělá šťastnějšími.

Tohle je Maya (Marie, Maruška, Beruška, cokoliv mne zrovna napadá, tak na ní zavolám). Je plemene Ragdoll. Narodila se 14.4. 2016 a bydlíme spolu od 1.6. 2016. Máme to tak pěkně na Den dětí, což je docela ironie vzhledem k tomu, že se ze mne stala ze dne na den matka na plný úvazek. Vzali jsme si ji od paní, která bydlí v Příboře. Bohužel s námi hned po týdnu, co jsme si ji vzali domů přestala komunikovat a téměř se na nás s prominutím vykašlala. To nás ovšem nijak neodradilo od našeho nového přírůstku do rodiny, který měl okamžitou nejvyšší důležitost, jako téměř urozená modrá krev.

První týden byl naprosto stresující. Malá Maya musela být všude s námi, téměř nás nepustila z dohledu na několik metrů.  Na záchůdek naštěstí už uměla, takže se nám po bytě nikde nepovalovalo nic, co by tam nemělo být. V noci jsem měla strach, že ji zalehnu, jelikož mi spala u nohou a nehodlala se přemístit nikam jinam. Byla ticho jako pěna, nikdo kolem ní ani nevěděl, že tam je. Následujících pár měsíců to tak zůstalo a když vydala jediný zvuk, byli jsme z toho všichni doma na větvi. Podobně tomu bylo, když poprvé sama slezla dolů ze schodů. Bylo to neočekávané a velice milé překvapení.

Postupem času jsme si začaly být mnohem bližší a momentálně mě má nejraději z naší skromné rodinky. Nedá na mě dopustit, kdekoliv jsem já, tak ona musí být taktéž. Cokoliv co dělám, tak toho musí být za každou cenu součástí. Má příprava na maturitu vypadá asi takto: kdekoliv byl jakýkoliv papír, učebnice, sešit nebo kniha musela ji obsadit, někdy na několik hodiny. Už to není můj pokoj, ale náš. Půlku postele má samozřejmě ona.Také se stala daleko více vokální, než když byla maličká. Brebtá neustále, takže si člověk má s kým povídat.

Nedokáži si představit svůj život bez ní. Prosím všechny čtenáře, aby dávali pozor na své mazlíčky. Mějme je rádi, protože oni si to zaslouží.

S pozdravem Áňa a oslavenec Maya~~